VII.
Celé týdny se Hynek snažil svůj žal před světem skrýt. O co více se snažil o to více byl podrážděný a svému okolí nepříjemný. Jediným jeho únikem ze zajetí jeho vlastních nenaplněných citů byly studie, divadlo a především verše.To ony jediné mu mohly porozumět a jedině ony dokázaly vynést z jeho srdce vše, co ho nesmírně tížilo jako kámen. A jeho nejvěrnější přátelé – tužka a papír byly též jediní, kterým vše mohl povyprávět. Vzpomínal a psal :
„Ano, to byla ona! – Marie, má Márinka! Já neviděl nic kolem sebe než ji; – tak byla se mi zjevila ve snách mých, tak žila v duchu mém; tak jsem uvykl ji milovati v obrazech svých. Její černé, prosté vlasy padaly v těžkých kadeřích kolem bledého, vyzáblého obličeje, který znak veliké krásy nesl, na bílý čistý šat, jenž nahoře až ke krku zapjat, dole až k malé lehounké nožce dosahoval, vysokou, štíhlou jevě postavu. Černý opasek svíral outlé tělo a černá sponka přepínala krásné, vysoké bílé čelo. Nic ale nedosáhlo krásy plamenných černých, hluboko pod čelem ležících očí; ten výraz smutku a touhy žádné péro nenaznačí...“ tak zněly první věty jeho románu, který nemohl pojmenovat jinak než „Márinka“.

 


 
Kontakt:
Ossonic
Velká Dominikánská 38
412 01
Litoměřice
 
obchod@ossonic.com
www.osonic.com
Cena : 49,- Kč
 

(c) 2007 milan@averz.cz